Další úryvky z knihy Lazareva nám objasní, co všechno vám může nastartovat -ZNIČENÍ SEBE SAMA +spouštění programu SMRTI:
...Kdyby mi před několika lety někdo řekl, že přání povýšit práci a smysl pro povinnost nad cokoli
na světě může vést až ke smrti, rozesmál bych se. Dnes však už vím, co to pro člověka může
znamenat a snažím se všechny své vědomosti předat i jiným. Vzpomínám si například na rozmluvu
s jedním lékařem:
"Z otcovy strany v sobě máte neodbytnou touhu stavět svou práci a smysl pro povinnost nad
Boha."
"To je možné, ale já v tom neshledávám nic špatného, naopak si myslím, že je to možnost víc
pomáhat jiným lidem."
"Představte si následující situaci. Vezměme si lékaře, jako jste vy. Práce a smysl pro povinnost
se pro něj staly absolutní hodnotou, a on může několika tisícovkám lidí přinést velký užitek.
Kdežto syn toho lékaře bude velitel koncentráku, práce a smysl pro povinnost pro něj bude taky
nade všechno, a on kvůli tomu spálí v krematoriu o dva miliony lidí víc. Jakmile člověk povýší
pozemský princip nad božský, vše lidské v něm umírá, protože všechny nejlepší kvality se v nás
rodí jedině skrze lásku k Bohu. To je ten sice neviditelný, ale také nevyčerpatelný pramínek."
Uvedu příklad, který tato má slova skvěle dokládá. Před několika lety se na mě obrátil ředitel
jedné továrny. Měl značné zdravotní problémy, a tak jsem mu vysvětlil:
"Příliš lpíte na své práci. Snažte se nějak se od ní odpoutat. Má negativní vliv na nervovou a
oběhovou činnost vašeho organismu. Uvolněte se. Večer před spánkem dejte dokonale ochabnout
všem svým svalům a neustále si opakujte: od všeho jsem se oprostil, nic se mě nedotýká. Při stresu
také významně pomáhá jakýkoli rytmický pohyb, třeba chůze nebo plavání. Ráno si můžete dávat
studenou sprchu nebo skotské střiky. O víkendech bych vám doporučoval saunu, a také častěji
jezděte do přírody - třeba na ryby nebo na houby."
Poslechl mě a jeho stav se poněkud zlepšil, ale zatím se nestabilizoval. Kromě toho však musel
použít i masáží, akupunktury a zašel si k neurologovi. Efekt byl zhruba stejný. Asi po roce u tohoto
pacienta opět propukly staré problémy se zdravím.
Zaznamenal jsem v jeho poli přílišné lnutí k práci a ukřivděnost ve vztahu vůči jiným lidem.
"Vy musíte celý svůj dosavadní život přehodnotit a prosit o odpuštění za všechny ty situace, kdy
jste své okolí odsuzoval a zlobil se na něj kvůli jeho pracovním výkonům."
Skepticky si mě změřil.
"Mám ve svém týmu lidi, s nimiž se mírně jednat nedá, to by mi všechno zpackali."
"No dobře, mluvme tedy o. problému jinak. Může být příkrost metodou řídící práce?" ‚
"Samozřejmě."
"Budiž - a co nenávist, ta může být metodou?"
„Asi ne.“
"Můžete své podřízené trestat, můžete je propouštět a jednat s nimi tvrdě, ale jakmile budete ty
špatné odsuzovat nebo dokonce nenávidět, vaše duše se naplní agresí až k prasknutí. A pak za to
bude někdo pykat - buď vy, nebo vaši podřízení."
Viděl jsem, že pacient mě poslouchá pozorně a snaží se mí porozumět, ale zřejmě tomu mohl jen
těžko uvěřit. O několik měsíců později div nezemřel. Nenávist vždy nejdřív zasahuje hlavu a jemu
hrozila mozková mrtvice, která by bývala skončila buď invaliditou, nebo smrtí. Když jsme se znovu potkali,
pochopil jsem, že přemlouvat ho nemá smysl, a začal jsem s ním mluvit tak, jak se
svými pacienty mluvívám většinou - tedy tvrdě.

"Nebudu vám nic tajit, máte tři možnosti: buď ochrnete či rovnou zemřete, nebo okamžitě
opustíte zaměstnání, nebo pronikavě změníte vztah ke svým podřízeným. Tak si vyberte."
Dlouze se zamyslel.
"Lékaři mi řekli, že jsem div neumřel. Ale já mám pocit, že nebezpečí pominulo a teď jsem na
tom dobře. Ze by se doktoři zmýlili?"
"Ano i ne. Pokud jde o váš fyzický stav, tak se rozhodně nemýlí. Když jsou struktury pole
víceméně v pořádku, lze skutečně dělat prognózu podle fyzického stavu těla. Jiné to je, když pole
vykazuje rozsáhlé deformace. To se pak i při slušném fyzickém zdraví může snadno stát, že vás
najednou postihne infarkt. A kdoví co ještě." Položil jsem před něj dva ‚listy papíru. "Tohle je stav
vašeho pole před nebezpečnou situací, a tohle je stav aktuální. Jak vidíte, oba nákresy jsou
identické. Kdyby lékaři nezkoumali jen stav vašeho těla, ale také stav struktur vašeho pole, řekli by,
že uspokojivá fyzická forma, jíž hodně pomohly moderní léky, stav pole nijak nezměnila. To
znamená, že jde jen o odklad, přičemž je to odklad s nepředvídatelnými důsledky. Pochopte jednu
věc - medicína pomůže jen tehdy, když nemoc spočívá přímo na povrchu, ale jakmile dojde ke
znečištění hlubinných vrstev duše, člověka může vyléčit jedině láska k Bohu, modlitba a pokání.
Pokud okamžitě nezměníte svůj vztah k životu, ani lékaři, ani senzibilové vám nepomohou."
Pohlédl na mě poděšeně:
"Jsem ještě úplně mladý chlap a do penze se mi nechce. Ale jak se mám změnit - jsem už
dospělý, hotový člověk."
"Váš osud vás vede k smrti. Chcete-li změnit vlastní osud, musíte nejdřív změnit charakter. A
charakter - to je vaše reakce na vznikající situace, váš způsob nazírání na svět. Jakmile tedy
dokážete změnit své postoje k událostem, jimiž jste již prošel, měníte svůj charakter, svůj osud,
svou karmu. Lotr na kříží přece také přehodnotil celý svůj život, a dostal se do ráje. Musíte svůj
život prožít jakoby znovu a každou životní situaci znovu zvážit. Vše, co jste považoval za
nepříjemnosti, křivdy a ponížení, se nepříjemně dotýkalo jen vašeho těla, kdežto duše se zároveň
očišťovala. Ty nepříjemné pocity tvoří jen 3 % všech těchto dějů, z 97 % šlo o očistu duše. Až
budete svůj život takto rekapitulovat, proste o odpuštění za všechny odsudky, křivdy, jichž jste se
dopustil, a za nenávist. Proste o odpuštění za to, že jste práci a smysl pro povinnost povýšil nad
Boha. Má-li se naše duše očistit, musíme být zasahováni na nejcitlivějších místech. Když tolik lpíte
na smyslu pro povinnost, musel jste být obklopen lidmi, kteří vás často zklamali. Nesmíte v nich
ovšem vidět lidi, kteří vám škodí a ubližují, ale Boha, který očišťuje vaší duši. A až se ráno
probudíte, tak si prostě řekněte: Pane, smysl mého života a nejvyšší pozemské štěstí spočívá v lásce
k Tobě! Miluji tě víc, než svou ženu, dětí, auto, chatu i životní a profesionální úspěch. A za
nepříjemnosti, které vás teprve čekají, blahořečte Bohu předem. Jakmile to dokážete, mnohé se
změní, ale rozhodně nečekejte okamžité výsledky. Změnit vlastni duši je nesmírně těžké.
Nejdůležitější je v takovém případě trvalé, nepřetržité úsilí. A dál... Stejně se budete vztekat a
rozčilovat, taková věc nejde udělat ze dne na den - hlavně nenechte křivdy a podráždění sestupovat
do svého nitra. Když bude nejhůř, sprostě nadávejte a bušte pěstí do stolu. Pokud jste s někým
nespokojen, hned to řekněte nahlas, nepotlačujte své výhrady a nenechte je sestoupit do své duše.
Člověk, který si připadá uražený, ublížený a necítí vyšší smysl podobných situací a doslova prst
boží, začíná být agresivní; tato agrese směřuje buď proti jeho okolí, nebo proti němu samotnému.
Když se tato agrese vtělí do přesně odpovídající formy chování či do slovních výroků, je to
trojnásob nebezpečné. Proto si lidé živelně vytvořili blokaci takové agrese. Když člověk praští
talířem o zem nebo začne křičet, přání zabít se rozptýlí do svalové a hlasové aktivity.

Když člověk sprostě kleje, tak je zkáza často nahrazována třeba slovními symboly rozmnožování. Vulgární
mluva transformuje agresi do podoby, která nezabíjí. Proto měly kletby, které byly vždy
považovány za urážku a beztaktnost, také ještě jeden zvláštní význam - podvazovaly většinu
agresivity a hlavněji nenechaly vstoupit do duše. Jako vynucená forma blokace agresivního jednání
byla v kritických situacích vulgarita prostě nezbytná. Jakékoli potlačované výhrady pro vás mohou
znamenat smrt. Od této chvíle buďte ke každému maximálně upřímný, to vás zachrání."

"K dobrému vychování patří především svými emocemi nezabíjet. Všechno začíná emocemi.
Rodiče se navzájem nenávidí, ale přitom se zdvořile usmívají, a jejich děti pak rovnou zabíjejí. A
nikdo není schopen pochopit, co se to děje. Naše vnitřní pocity se proměňují ve způsob chování
našich dětí a míru fyzického zdraví našich vnuků."
Tentokrát jsme spolu hovořili dosti dlouho a já měl pocit, že konečně začíná něco chápat. Stav
pole se výrazně zlepšil. O týden později jsem mu zavolal:
"Tak co, jak úspěšný je váš zápas se sebou samým?"
"Snažím se, seč můžu," odpověděl. "Když mluvím s podřízenými, prosím sekretářku, aby
pořádně zavírala oboje dveře."
"Inu, pro začátek ani to není špatné."
O pár měsíců později jsem mu mohl s uspokojením sdělit, že se vše dalo do pořádku a že je
prakticky zdráv.
Na lékaře, soustředěné na naši fyzickou schránku a neschopné zaznamenat obraz lidského zdraví
v celé jeho šíři, jsem hledíval dost spatra. Jenže zákon karmy funguje bezchybně, a já jsem už brzy
dostal řádně za vyučenou.
Pole mého pacienta bylo čisté, zdravotní stav zcela normální - to jsem jasně viděl. Přesto již
delší dobu trpěl bolestmi hlavy, které neustále sílily. Protože jsem mu však říkal, že je prakticky
zdráv, ostýchal se mě znovu oslovit. Obrátil se tedy na klasickou medicínu a absolvoval snad
všechna vyšetření: počítačovou tomografii, ultrazvukovou diagnostiku a kdovíco ještě. Také lékaři
mu řekli, že je v podstatě zdráv, ale bolesti hlavy nepolevovaly. Léky, které dnes a denně bral,
nepomáhaly. Když už nevěděl, kudy kam, zavolal mi a omluvným hlasem mi sdělil, že lékaři na nic
nemohou přijít, že jen opakují, jak je v pořádku, kdežto on má pocit, že ty tablety škodí jeho
játrům. Znovu jsem se tedy na jeho pole podíval a pochopil jsem. Byly v tom jeho děti. Struktury,
které spojují rodiče s dětmi, jsou nesmírně jemné. A já si jich docela jednoduše nevšiml. Když
rodiče pykají za to, co předali svým dětem, obejde se to obvykle bez větších deformací pole, ale
problémy na fyzické úrovni mohou být opravdu těžké a prakticky neodstranitelné.
"Teď už všemu rozumím," řekl jsem mu. "Vy jste zdráv a vaše duše taky, ale v této chvíli platíte
za to, že jste poskvrnil duše svých dětí a jejich potomků agresí vůči lidem a přáním povýšit práci a
smysl pro povinnost nad Boha. Ještě jednou si projděte celý svůj dosavadní život, zvlášť období
početí a narození dětí, a modlete se, aby zmizely veškeré nánosy jak z vaší duše, tak z duší vašich
dětí a dalších potomků."
Mluvili jsme spolu jen telefonicky a dva dny nato jsem odjížděl. Vrátil jsem se až za měsíc a
znovu jsem se s ním setkal.
"Víte, že mě ta hlava už nebolí?" "A kdy vás to přešlo?"
"Pár dní po našem posledním telefonátu."
Mimoděk mě napadlo, jak mnoho a snadno člověk ztrácí a jak zbytečně se trápí, když nechápe,
jak je svět uspořádán a jak se k němu má chovat. Naše duše lnou k Zemi stále silněji. Stále častěji
se oháníme Bohem, a přitom téměř nechápeme, kdo a co to Bůh je. Lneme k penězům, a naše děti a
vnuci ztrácejí morálku, čest i svědomí. Propadáme tělesným, sexuálním radovánkám, podporujeme sexuální revoluci - a jako blokace těchto snah se náhle objevuje AIDS. Lneme k rodině a osobním
vztahům, a hned se množí zrady, rozvody, spory a nešťastné děti. Tíhneme ke komfortu a
blahobytu - a životní prostředí na naši Zemi se vůčihledě zhoršuje.
Nedokonalost duchovní se mění v nedokonalost fyzickou,
a jakékoli vnější úsilí není schopné dořešit problém definitivně. I když se
sebevíc snažíme zachránit životní prostředí před zkázou a lidstvo před degenerací a neplodností,
bez duchovní harmonie do zítřka nevkročíme, a tady osobní snahy každého z nás buď ničí, nebo
naopak zachraňují lidstvo. Každý z nás se může stát onou kapkou, která buď zachrání svět, nebo
naopak přeteče přes okraj...." /konec citace z knihy pana Lazareva-Diagnostika Karmy/